Po temném moři tichý člun pluje,
blíž k břehu splývá, vítr jak duje.
V člun zíráš s touhou – vlny kol tlukou,
kdos v člun ti kyne tajemnou rukou.
Jak ve člun sedáš, stinný druh kývá,
oceán Věčna hymnus kol zpívá...
Ku břehům modrým plavíš se sladce
a je ti něžně, jak bys k své matce
se vracel večer z vyprahlých plání,
k své matce, kterou neznáš už ani.