Se starým druhem svým, z dob mladých škol,
v let někdy setkáš se ve hřmotu ulice –
směs chodců, motorek, aut hučí kol
i tebe honí v spěch... a sotva do líce
jsi druhu podíval se, stiskl ruku,
a již jste zmizeli v tom města hluku...
A zrána v kterýs den, kdy sedáš zvesela
k své kávě, lokálka tvůj zajme hled...
Tvůj druh již odešel v neznámo docela
a tenkrát uzřel jsi jej naposled...
Květ marné lítosti mu kladeš v rov,
že tenkrát neřek’s mu pár vřelých slov.