Ó jarní den! U domu luka svěží
jak hedváb kyprý rozprostřena leží,
a lesů šum a dech sem vane blíž;
před okny bíle kvetou kaštany
a z polí slyšet zvučné skřivany,
již do modrého vzduchu letí výš.
Vše žitím chvěje se a mízou voní,
roj bělásků se čile v letu honí,
vzduch zlatem plane, stromy ševelí...
Blíž chalup, na šedavé silnici
u škarpy křičí děti hrající,
jak drůbež kdy se v prachu popelí...
Já z města dusného vyzáblý, chorý
tak tiše sedím u okna, zřím v hory
a dýchám vůni luk, poslouchám zpěv –
v tom sladkém přeludu, že síla mi
se vrací teď a mými žilami
že proudí zas, ach, teple zdravá krev...