Tak dřív než vonné květy vzrostou
a vlídně pokryjou té hlíny rov,
má matko, přijmi kytku prostou,
tu vůni lásky, kytku českých slov!
Za oběť tvoji neskonalou,
za trapné noci v strastech probdělé,
za dnů všech práci pro mne stálou,
za tvoje vrásky vryté na čele,
za vzpomínky tvé vždy a všudy,
za prosby k Bohu, by kvet’ pro mne zdar,
za citů bohatství – jen chudý,
ó matko, mohu dáti na hrob dar.
A ještě zapomínám zcela,
že chudý dar ten není darem mým,
že píseň, která vypučela
v mém srdci – od tebe je dědictvím.