Blíž cesty, u špalíru topolů
zřím klidný statek, bílou stodolu,
z níž klepá cepů odměřený ruch;
pán cizinec jej koupil, žeň si sklízí;
lze slyšet před vraty řeč jeho cizí,
jež bodá ostrou dýkou v český sluch.
A starý sedlák těžce zadlužen
jít musel v dálný kraj z těch rodných stěn,
kam vábila dřív touha po zlatu...
Pes hnědý zbyl tu; teskně vyje, štěká,
když vzejde noc a obíhaje čeká
sedláka, ženy, dětí návratu.