Nad bílým městečkem u řeky pěnivé,
jak hnízdo supů divokých v skal tvrdém tesu,
svou týčí hlásnou věž a stěny šedivé
ten z třináctého věku hrad, stráž černých lesů.
Kraj hořkou vůní dýše tu a mlčí v děsu...
nad zuby cimbuří jen krouží hejno vran
jak Smrti zpěvná eskorta, až při trub plesu
pán mračný vyjede v kraj český z hradu bran.
Ten v síni rytířské tam z plátna temně zírá
na oři vzepjatém a v zbroji bohatýra
co maršál císařský, jenž zdeptal rebella...
Je hrob to tragický a má též anděla:
Za nocí luzných, při sov dumném lkání
v kraj spící se tu dívá Bílá paní...