Ten Petřín, na nějž Neruda se díval
za jara roztoužených večerů,
na starou střechu luny svit když splýval
a hvězdy plály v nebes jezeru –
ten Petřín do mé jizby zas se dívá
i vdechuje v ni vůni šeříků.
Dnes na tom Petříně jen kos si zpívá –
neb s věkem romantiky
kams přešly staré zvyky
a uletěl kams národ slavíků...