V tom plesu maškar, který sluje žití,
kde tančí závisť, nadutosť a lež,
ty dívko nezkušená, zvyklá sníti,
ty svěží a hezounké kvítí,
ty dítě – co v tom karnevalu chceš?
Slyš, hudba divoce tu jásá, kvílí,
jak vlny moře hučí lidstva rej;
v něm chceš-li žít, můj šotku roztomilý,
z těch mask, jež po mrtvých tu zbyly,
si vyber jednu na svůj obličej.
Já básník, jenž tu nejdu v přestrojení
a jako ty, co cítím, povím též,
tak rád bych vtiskl ještě políbení
na tvář, kde posud maska není,
ni líčidlo, ni přetvářka, ni lež!