Tvá lýra v duši mé se rozzvučela
nad mrtvou pohádkou mých mladých let,
chmur havrani mi lehce slétli s čela
a dívčích polibků jsem ssál zas med,
jak by mi bylo dvacet let.
Tvá Musa laškovně jen tleskla v dlaně –
a brána paláce se otvírá,
na loži zvadlých snů, ach, polekaně
má Mladosť ze spánku se probírá
i v polosnu kol pozírá.
Povstává dumavě, níž hlavu kloní,
jí na rtech pobledlých se chvěje vzdech
a z očí vyhaslých se rosa roní
a šeptem prosí jen: Mě spáti nech
na zvadlých snech a poupatech!