V mlze. (V.)

Pozdní již noc, já unaven Lehnu pod stromů mžení, Vyhostím z hlavy myšlenky – Snů mých mne uspí pění.

Nuž ulehni, jak mnohý leh’ A prospal život celý, Byť by mu v ucho hrůzné sny Posměchu slova pěly. – –

Vzhůru! pryč klid a lichý sen, Mhly husté lidstvo halí A dusí ňádra proroků A jasné zraky kalí.

Vzhůru, pryč klid a lichý sen V tábor vojínů světla! Dřív než bys usnul na věky A ruka skleslá zhnětla. – –