Vztyč se, paňáci, otrhej
Maškarní z sebe cáry,
A dosvědč jím, že jedinou
Tvou dceru kladou v máry.
A pak se zeptej, kdo z nich smí
Na skoky Tvoje láti,
Kdo povržlivě na Tě zřít,
Trpce se usmívati?
Mnohý z nich byl – jest „paňácou“ –
Jen že ve vyšším tonu
Zradil svou hodnost člověčí
Za líci blahosklonnu,
A mnohý metal kotrlce,
Kdy národ jeho v mření,
A lidstva práva ničena:
On zřel to bez zachvění. – –
Jen vyčitej, látky je dost,
Až obejme je hrůza,
Zahřmi jim v duši bez studu:
„To dovede jen lůza!“ –