Zuřivý boj, – a pravdy věčné, stálé,
jež lidstvo nad vše jiné v žíti sází,
vždy ještě s tíži předsudky zlé plaší,
vždy ještě s tíži svit svůj v chatru hází! – –
Neporozumí plamenům těm jejich bída
a apoštoly v smrt hanebnou doprovází. –
Kolkolem bouř a děsné boje rýky
a stará zem se podivením chvěje,
nasloucháť hlaholu a písní vřavě,
jíž lidstvo „v svobody svém máji“ pěje – –
leč neporozumí divotvornému zvuku,
jenž vítězství co znamení k nám v slávě spěje. – –
Jaký to pohled, plný rájské krásy:
u věčném bojování, v snaze k cíli
zmítají vlny žítí bojovníky,
jenž nedbajice bouře k předu pílí,
jenž nedbajíce nebezpečí – zrády – smrti –
meč vráží v starý svět, jenž již se k pádu chýlí –
Mohutný pěvče náš! Můj pozdrav Tobě vroucí!
bojovníku za pravdy věčné, stálé,
jenž beze strachu práporu se chápeš
a vítězství docházíš nenadále:
jenž první pochodeň jsi vznesl v naších řadách
a teď nad zbořeništěm jásáš bídy splálé:
Tvé símě vzešlo – kvítí Tvoje skvetlo,
viz, mnoho žížnicích u Tvého stolu,
nedbej na zástupy odpurců zrádných,
jenž neví nic o věčném lidstva bolu:
Ty, jenž do budoucnosti zíráš jasným zrakem:
Zajásej jen, my všude s Tebou jdeme spolů!
Zajásej volně! zahřmí hlasem jarým –
my poženem’ se za Tebou do boje,
my pomužem’ Ti staré hrady bořit
a pomužem’ Ti nové kouti zbroje – –
Buď pozdraven, statečný bojovníku lidstva,
Věčně se stkví v paměti naší jmeno Tvoje!