Tobě.

Pozíral duch můj do budoucna, vyhasly moje oči v lebce a duše, jež z nich mluvívala, jen bolně umořena šepce:

Marie má! tou nocí temnou zdaž věrně budeš bloudit se mnou? – Až žertvou můj se život stane myšlénky velké, tužby jedné,

hoj, zatemní se moje nebe, má hvězda sklesne, zhasne, zbledne,– Marie má! tou nocí temnou zdaž věrně budeš bloudit se mnou? –

Snil jsem, že vše nás opouštělo, a nezbyl nám než jeden známý, všude, kde jsme sklonili čelo, co věrný přítel plakal s námi:

to láska naše nocí temnou při tobě byla, byla se mnou.