Spuštěn most a otevřena Byla brána na Střele; V bráně stojí panna krásná, Tvářičky má zardělé.
Truchlivým okem přijímá Dary v bráně na Střele, Jež jí k svatbě přinášejí Poddaní a přátelé.
Ludmila, dcera rytíře Žicha jest to nejmladší: Ó vy líbá ústa, přál bych Blaženost vám nejsladší!
Mnoho darů se naneslo, Příze, medu, potravy: Žel, že všecky světa statky Jsou bez lásky otravy!
Ovčák ještě tu beránka Složil panně u nohou: Přijmi, panno, milostivě Tu obítku ubohou.
Panna vděčně ovčáčkovi Za beránka děkuje, A po mostě když odchází, Takto tiše běduje:
„Mladý pastýři, outulný, Jako jsou ovečky tvé! Šťastnější nade mne bude, Která tebe dostane.“
Potom myslivec statečný K bráně krokem zaměřil: K tvému veselí, ctná panno, Tuto laň jsem zastřelil.
Panna zdvořile myslivci Se za laňku děkuje, A po mostě když odchází, Takto tiše běduje:
„Švarný lovče! chtěla bych se Stavu svého odříci, Jen kdybych pohladiť směla Snědém tebe po líci.“
Pak i rybák poctu nesa K sličné panně promluvil: Nejlepší jsou tyto ze všech, Které dnes jsem nalovil.
Panna vlídně rybařovi Za ryby se děkuje, A po mostě když odchází, Takto tiše běduje:
„Za vodou tam v tvé chaloupce, Modrooký rybaři! Dej ti Bůh, ať tvůj se sňatek Lépe než můj podaří.“
Slunce zašlo – slunce vyšlo, A než tíhlo k západu, Vše po vůli i bez vůle Odbylo se na hradu.
Skončen průvod, služby v kapli, I družiček zpívání; Skončen pláč a hody stkvostné, I při hodech výskání.
Vůz a čtyři koně vrané Na náhradí čekají, V divokosti pánu svému Jedva-li co oddají.
Jižtě ženich usadil se Mladé paní po boku; Koně nazpět k jeho sídlu Pádí v lítém poskoku.
Sady, louky, křoví, pole S obou stran se míhaly, Jezdci houfu svatebního Daleko zpět zůstali.
A když na Kátovskou horu Vranci letí od boru, Jako v lože se svatební Kladlo slunce za horu.
Tam kde nad skalami cesta K srázu nahnutá běží, Spřež plachá se náhle zpíná, Hřívy husté vyježí.
Mžikem jak kdy blesk zasvítí Z chumle černých oblaků, Choť s rytířem, koně s vozem Padli věčných do mraků.
Ovčák zahlédnuv při stádě Jízdu hory na čele, Hůl upustil, v tváři zblednul, Trnul celém po těle.
Ryk a třesk a rachot skály Slyše dále v pasece Myslivec se onde přihnal Udychtěný ku řece.
A rybař, co blízko břehu K lovu síti hotovil, Děsně rukama nad tůní Rozpěněnou zalomil.
Cookies on Poetry Cove