Pomluvo, ty pomluvo,
Kdo tebe rozsívá,
Že z maličkého tě zrnka
Plné město bývá?
Pomluvo, ty pomluvo,
Pichlavé máš listí!
Žádný srp tě ani kosa
Z pole nevyčistí.
Poslala mě pro okurky
K vám má panímáma:
Šeptali hned, že dobíhám
Za tebou již sama.
Cos, milý, mi daroval
Šátek, pentle k svátku:
Však to nebylo zadarmo!
Pravili u sládků.
Když jsme ondyno na pouti
Náhodou se sešli:
Také si hned povídali,
Že jsme sobě řekli.
„Těš se, milá! kdybys byla,
Jakby oni chtěli:
Pomluvači by o tobě
Dávno oněměli.“