Žala Zuzka u lesíčku,
Jel tudy pán na koníčku:
Však to nebyl žádný pán,
Ale byl to milý sám.
„Zelenej se rozmarýnko!
Rozvesel se, má panenko,
Z vojny jede milý tvůj,
V ňádra oči nesklopuj.“
„„Zelenej se na hrob kvítí,
Srdce moje bolest cítí!
Tři léta jsem čekala,
Milého nedočkala.““
„Cos tu, milá, dělávala,
Pro mne-li jsi plakávala?
Že uvadnul z růže květ,
Pro který mne těšil svět.“
„„Co jsem smutná dělávala?
S větříčkem jsem vzdychávala,
A s rosičkou plakávala;
Lásku jsem vyplakala,
Jinému se dostala.““