Ach dědino, dědinečko,
Ty otcovská vísko!
Jak jsi ty mne těšívala
Mládence dobrého.
V tobě bývaly radosti,
V tobě večeřinky,*)
V tobě dívčiny dušičky
Jako růže kvetly;
Jedna růže mezi všemi
V květu nejpěknější,
Jedna dívka mezi všemi
Srdci nejmilejší.
Ach dědino, dědinečko,
Ty otcovská vísko!
Vody-liž tě zatopily,
Matka bystrá řeka?
Sněhy-liž tě zasypaly,
Vánice zavály?
Či jsi dokola zarostla
Horami mračnými? –
Tebe to jsou zatopily
Slzy mládenecké;
Tebe-to jsou zasypaly
Veliké zámutky,
A tys dokola zarostla
Hořem a žalostmi.
Vypadnula krásná růže
Z hebounkého listí;
Zapadnula krásná dívka
V matku syrou zemi.
Hoj, půjdu já v dálné strany,
Kde nehřeje slunce,
V tam ty odejdu krajiny,
Kde nesuší větry.
Dálná strana, krajinečka
Má podivné síly;
Všecky oči, smutná srdce
V ní se ukojily.