Já večer s mojím milým se viděla,
A já s ním se po dolině vodila.
Mluvili jsme dvě slovíčka radostné,
Radostné dvě slovíčka, tři žalostné.
A já s drahým do půlnoci seděla,
V oči mému rozmilému hleděla.
Oh, vy oči, jasné oči milého,
Co já musím pro vás oči snášeti!
Kdo nás viděl? – Světlý měsíc v oblacích;
Kdo nás slyšel? – Ticho noční slyšelo.
Předce ráno matička to věděla,
Co jsem večer s milým druhem mluvila,
Bila, lála a se mnou se vadila.
Oh, matičko, nevaďte se, nelajte!
Nechtějte mne nemilému chovati,
A raděj mne za milého provdati.
Vy-li snad jste milovala bez lásky,
S otcem naším bez srdce věk trávila?
Milejší-li, dceru míti bohatou,
A bohatou v syrou zemi skládati,
Nežli šťastnou po celý věk vídati?