Náš tatíček nebožtíček
Ledacos věděl,
Nám ubohým Cikáňatům
Nic nepověděl:
Uměl pít, uměl hrát,
Měkce dělat, tvrdě spát,
Za pět prstů pěkné věci
Kupovat.
Náš tatíček nebožtíček
O nás málo dbal,
Měl podivnou píšťaličku,
Nám ji nenechal:
Kde ho rádi uctili,
Dobře mu zaplatili,
Na své oči div divoucí
Spatřili.
Z kapsy vyndal píšťaličku,
Oheň rozdělal,
Jak zapískal, všecky šváby
Z domů vyvolal:
Musil šváb ze vrátek
Zrovna nebo nazpátek,
Potom dostal červeňoučký
Kabátek.
Když zapískal na píšťalku
Po vsi, po městě,
Hned za ním německé myši
Byly na cestě:
Musely vandrovat,
Podlé jeho tancovat,
S hráze chutě do rybníka
Hopcovat.
Ach, tatíčku nebožtíčku,
Kam jsi rozum dal!
Kdybys nám byl píšťaličku
Aspoň odkázal!
Máme teď nouzi třít,
Mohli jsme se dobře mít,
V Čechách, také na Moravě
Pansky žít.