Ty český sedláčku,
Vychytralý ptáčku!
Po zpěvu, po peří,
Blázen, kdo ti věří.
Sedlák jde z hospody,
Cesta mu nestačí;
Když přijde před pána,
Což je hned jinačí.
Škrabe se za uchem,
Potírá si čelo,
Jakby půl dušičky
Z něho vyletělo.
„Jemnost pan’-tatínku!
Letos není loni –
Já řku.... toto vono....
Bída nouzi honí.“
Před pánem stejská si,
Za vraty vejská si, –
Strčil urozenost
S rozumem do kapsy.