„Jakéž kouzlo tě vodívá
Drsnou cestou života,
Tvou že mysl nepokrývá
Nikdý smutku mrákota?“
Střídmost, bratře, která sladce
S mým se bytem přátelí;
Pak nekvapná, stálá práce –
Ty mou duši veselí.
Těma chráněn, pod nos luskám
Všem padouchům, klada k truskám
Nádhernost palácovou
I radost bublinkovou.