Jak na dolině, na zelené louce
Travička roste jakby hedbáví,
Ve trávě na té louce kůň se pase,
A podlé koně stojí dobrý mládec,
On-to loktem podepřen o sedélko,
S koněm, svým společníkem, tak rozmlouvá:
Hoj, an jsi ty sivý kůň, milý koník,
Ty do syta se napas zde na trávě,
Budeť nám dalekou cestu dnes konati,
Ne dále a ne blíže dnes dojeti,
Než do matičky Moskvy bělokamenné.
Ve slavném tom ještě městě tys nebýval,
I bude nač tu tobě dívati se,
I bude čemu tobě diviti se:
Uvidíš ty, můj koni, zlaté věže,
Široké ulice, krásné náměstí,
Uvidíš tu, můj koni, domy vysoké,
Jakých jsi u nás-to na vsi nevídával,
A o jakých jsi jak živ neslýchával.
Najdeš tam, můj siváku, mnoho koní,
Pěknějších-to tebe, ouhlednějších,
Jak hříva-to do země, hlava do větru –
A však v matičce kamenné Moskvě
Nad tebe nebude lepšího, věrnějšího,
Věrnějšího a ve službě rychlejšího.