Potuchly hvězdy na nočním nebi,
Pochmuřila se i jasná luna –
O noci, noci, černá noci!
Tys nesypala, černá noci,
Z perutí mraky po šírých polích,
Ani husté tmy do pustých lesů;
A tys sypala, černá noci,
Těžký zámutek po naších krajích,
Do ruských srdcí hoře veliké!
Ach, na jižní straně blízko moře,
Blízko toho moře Azovského,
A tož ve městě Tahanrohu,
Nepláče anděl nad zpustlým chrámem,
A máť-carice Elisaveta
U tisového smutného lůžka
Slzy prolévá nad mrtvým tělem
Cara dobrého, bohumilého,
Aleksandra otce laskavého.
Ona pláče – pláčem tiché řeky,
A za ní ruský, pravoslavný národ
Zbouřených moří vlnobitím pláče;
Moře snad se utiší – řeka neustane.