Prozpěvů sladkých muži! vezmi díky,
Díky plápolné ode dívky, jemné
Harfy Tvé v českých dolinách i jížto
Hláholy došly.
Včelka pilná lpí co na kvítku hojném
Mednatých žídel, tak i s rozmilenstvím
Toužně písní Tvých ssaje krásocitné
Výlevy duch můj.
O, kdybych, krásný muži! (ten jsi; krásnáť
Tvá mysl!) jen Tě znala; růžovými
Věncy harfku Tvou chtělabych a myrtou
Meč Ti ovíti
Vděčně; – než neznám Tebe. – Až se jarní
Chvíle zas vrátí, u potůčku něžný
Kvíteček – první okotěšku spatřiv,
Za vděk utrhni.