Ne krupobitím, ani lijavcem
Na šírém poli obilí polehlo,
To zatopeno, to rozdrceno: –
Ach! pode Moskvou, pode matičkou,
Tam na rovinách, smutných dolinách
Mnoho chrabrého vojska ruského,
Mnoho vojinstva i francouzkého
Ku syré zemi hlavou přilehlo,
To rozbodáno, to rozkotáno
Ostrými meči, hrotem bodáků,
I přívalem-to kalených koulí.*)
Vy velké matky věrní synové,
Vy milé vlasti obhájcové,
Dobrého cara zástupcové!
My za tu lásku, za ochotnost,
Za drahou obět vaších životův
Vám slavili jsme panichidu,
Jakou-to posud svět nevídal,
A o jaké snad nikdý neslýchal.
Nebylo u nás světla hojného,
Nebylo dosti vosku jarého
Pro to-li množství duší vaších;
A my postavili jedno světlo
Do toho-liž chrámu božího,
Jediné světlo – matičku Moskvu,
Vám synům milým na usmíření,
A vrahům naším na pokoření.