Smutný to den byl! – Jitro zavítalo
Vzhledem milostným nad blaženým krajem,
K dobám poledním pílecího
Slunce uzrávalo dílo lidské.
A, aj tu hustým kouli nebes mrakem
Vztěklá zatáčí vichřice; bleskové
Potírajíce týmě zemní
Říš strnulou větrností brázdí.
Z oblak povolná jindy co šustěla
Vlažička, těžcí mnou se lijavcové,
A skončitel vší spousty, příval
Kvítek i klas napořád zatápí.
Smutný to den byl! – Však přečekántě již,
Opět zavívá klid s večerem libým,
A prodlivým krokem nadějná
Hvězda po obloze tihne jasné.