Již ve vísce mezi bory
Svatvečer se odzvonil,
A přes obrůžené hory
Letní den se překlonil.
Jak zlatý štít bohatýra
Luna plá ve blankytu:
Vlij, ó duše všehomíra,
Lad i mého do citu.
Ztiš ty vlny v pláni hladkou,
Dej, by přítomnost tvou sladkou
Srdce moje poznalo,
V souzvuku tvém plésalo.