Proč hrdličko zlatá,
Proč mne ze sna budíš?
Proč tvým cukrováním
Mou blahost mi pudíš?
Zdálo se mně ve snu
O mé nejmilejší,
O mé nejmilejší,
Ach, a nejhrdější.
Kolikrát v planoucích
Očích mohla zříti,
V očích mohla čísti,
Má co duše cítí.
Kolikráte mohla
Povědomost míti;
Jí jen jak se snažím
Vždy na blízku býti.
Ale ach! ni oči
Ani mé vzdychání
Nepovzbudily tě,
Dívko, k milování.
Zdálo se mi ve snu
O mé nejmilejší;
Povolnou sem líbal
Láskou nejčilejší.
Proč hrdličko zlatá,
Proč mne ze sna budíš?
Proč tvým cukrováním
Mé srdéčko trudíš?