O, jak těžko státi bez podpory!
Kde se rámě moje zachytnou?
Pod nohama hloubi nezpytnou,
V pravo, v levo bohopusté hory.
Přijď již raděj skrotit tyto zpory
Nebes družko tváří nezbytnou,
Než mých prsí brány rozlitnou,
Nemohouce losům činiť vzdory.
Ach, až zmlknou tyto líté boje!
Až oprchnou mého věku květy,
Opět má jsi, věčně budeš moje!
Nýno! má jsi tam u světel zdroje!
A byť cestu zakročily světy,
Přes ně, přes ně k tobě moje lety!