„Kdo roven mně? voják, milovník, nádenníci,
I stráž i dvořenín i boží služebníci,
Lékař i nemocný, ba i to samé kníže
Víc než na minoucí se na mé kroky víže;
Já z těchto každému minuty oznamuji,
Dělajíc den a noc i časy rozměřuji!“
Tak se rafička chlubila
Tu na ni zevlující hlůze,
Co zatím chatrným se řídila
Provazcem skrytě její chůze.
Tajemník provazec; rafička – mezi námi –
Vy dovtipní doložte sami.