Kdes, duše, chodila, žes celá zprůhledněla?
Jaký to strašný žal tvé zraky prohloubil?
Slyš, moře burácí, a poušť se táhle stměla,
a rudou zlozáří děs slunce ovroubil.
Ó nechtěj proklínat svých ztracených cest osud
a blínem zoufalství si vlasy províjet!
Je dosud víra v nás, je láska v světě dosud!
Netřeba hořem svým se k smrti opíjet.
Jen mávni za sluncem! Ať v tmy se propadává!
Jas milosrdenství pro věčnost stačí nám.
Bledými paprsky Sen hlavy obetkává.
Pojď s moře hukotem vstříc novým končinám.