Skloň hlavu malátnou a nech se kolébati
pralesem, řekou, plání, oblohou;
spust vlasů vodopád, mdlé ruce dej si hřáti
rty andělů, již klamat nemohou!
Vší vůní posvátnou nech tělo provanouti:
mošusem, ambrou, nardem, kadidlem;
již ani nejnyvější vlně nedej douti
v bezedném moři, vášnivém a zlém!
Je pozdě. Zapomeň, co slibovalo ráno
s révovím, palmou, myrtou, růžemi;
až staré hodiny zapláčou dokonáno,
bez hořkosti se rozluč se zemí!
Než jako hromnice se hvězdy rozestaví
nad ložem tvým v předčasném stmívání,
já u tvé antické a odevzdané hlavy
hrát budu tiše tvému skonání.