Pojď, vzácný Večere! Pohádku s cvrčky zpívej –
víš, kterou před léty jsem slýchával tak rád;
do očí uhrančivě zlých se cestou nezadívej –
pojď volně s vůněmi, jak páchnou ze zahrad!
Pojď krajem doubravy a buč si zádumčivě,
jak zádumčivě bzučívá stárnoucí kolovrat –
dej pěšinou se klikatou po usínavé nivě
a kolem rybníku, jenž tmí se blízko vrat!
Pojď, moudrý Snědouši! Hleď, v krbu oheň práská,
a srdce v hodinách tluče tak harmonicky,
že zemřít nechce se, a znovu z hlubin láska
se zdvihá k dávným dnům, jež miloval jsem vždycky:
ať žhavě zlíbaly, ať zbičovavše hlavu
mě hnaly na popravu – – –