Být dobrým, jako chléb pro hladovící ústa.
S horoucím sluncem ve hrudi se vrhat v každý boj.
Před pustým davem na poušť jít, kde v tichu svatost vzrůstá,
a v osamění tesknotách hrát měkce na hoboj.
Vod hloubky milovat a záhadných snů žáry,
v ran sesterských zlou palčivost svých slzí balsám lít.
Brát rukou věčně vztaženou věčnosti sladké dary,
a plýtvat kolem vínem svým, však sebe neopít!