Jsem zajat náhlým kouzlem zlým mdlé hudby modré, měsíční!
Kvil, vodotrysku, kvil, ó kvil! Své srdce luně otvírej!
Ó klesej na chlad mramoru a o zrazené touze sni!
Ó věčně znovu začínej palčivých slzí horký rej!
Jat čarem v kruhu magickém jak v kleci pták se potácím!
Bdím hudbou, hudbou umírám, lkám, zpívám, slzím, shasínám,
se ploužím prachem stříbrným, bled dlouze k zlatým hvězdám zřím,
prostorem chvátám světelným, oslepen padám v náruč tmám!
Ó krutá muko! Šílenství! Kvil, vodotrysku, kvil, ó kvil!
Své srdce dýkou proklávám! Ať purpurem se půlnoc dní!
Krev žhavým hrotem vytrysklá na tisíc širých blýskla mil –
Mou lásku, Kriste, nezatrať! Z ní děs štká hudby měsíční!