Bezedné srdce mít a prázdnou pouští jít!
Vám z duše světelná se zdvihá záplava,
ranami bez konce se nítí do žhava
a osaměle plá nad nížin dusný klid.
Bezedné srdce mít a prázdnou pouští jít!
Stín smrti obzorů prochází obrazy;
v jich břehy strnulé nicoty nárazy
jak řeky podzemní je slyšet temně bít.
Bezedné srdce mít a prázdnou pouští jít!
Což všichni před námi tak nízce padli tu
bez touhy probít se až k jitra úsvitu,
o jehož purpuru dovedli sotva snít!?
Bezedné srdce mít a prázdnou pouští jít!
Přes sněžné hřbety hor my půjdem pochod svůj!
Jen hřímej, vichřice, a oceáne, duj!
My s racky spěcháme den nový pozdravit!