Buď žehnán, živote, jenž proudíš nezkalený
všech srdcí mořem rytmicky a slavně –
a který zjevíš muže mi a ženy
prahnoucí k světlu bez lsti, neúnavně!
Tvůj hukot slyším bouřit po ulicích,
omývá prach a bolest svadlých tváří –
hovoříš s vichry, ztravuješ se v svících,
jež při Mši denně hoří na oltáři.
Co slábo, sílíš, pomstu chystáš lháři,
nahnilé plody s větví srážíš drze –
dáš pouta vrahům, světcům svatozáři,
na troskách času věčné stavíš tvrze!