Až půlnoc všumí v pokoje,
má lampa svítit bude,
mdlý starého stesk orloje
v mé vpluje oči rudé.
Prosáklá dusnou oblohou
– vím, bude bezměsící! –
opánky ticha na nohou
Smrt s vpadlou vstoupí lící.
Snad nevzpomenu naposled,
s kým hovořil jsem včera,
jen vědět budu, strašně bled
že přišel za večera –
a hlasem úpěl hrobovým
o peníz na mši svatou,
i pak že zbude vypít – zvím –
číš nářků vrchovatou...
Až půlnoc všumí v pokoje,
má lampa svítit bude.
Stesk rozsténá se orloje!
Smrt v zraky vpluje rudé...