Co jsou, ať mi někdo řekne,
Lidé zamilovaní?
Snad se mnohý toho lekne,
Když řeknu bezzdrahání:
Žeť jsou jako malé děti,
Hned zas jak lidé století.
Chvílkou libě nase hledí,
Upřímně se milují,
Nasobě hned potom sedí,
Hned se spolu kočkují.
Tuť se smějí, tuť zas pláčí,
Již sy zoufají, již skáčí.
Jestli je kdo rozvest hledí,
Hnedky sebe líbají;
Činit co mají nevědí,
Umřít spolu žádají.
Zdaž nejsou zamilovaní
Jako blázni malovaní?