Vůz těžký brázdí silnici
a nad ním plachty krovy,
pod plachtou bledou dívčici
kam vezou – kdož mi poví!
Snad za hory a za lesy
ji naděj’ vábí lestná –
o, mezi čtyřmi kolesy
tak mnoho snů se směstná!
Snad hanba v ni bič zatíná
pudíc ji v cizé lány –
o, šedá plachta přepíná
tak mnohé srdce rány!
Kol pusto – topol s topolem
se podél cesty honí –
a vezmu-li to kolkolem,
ať jede, co mi po ní...