Zimní nocí vojín cválá –
Ej, proč stanul? O čem sní?
V okně chaty zážeh zlatý,
milá záře vánoční...
Cizí štěstí zrak mu kalí,
ze rtů loudí těžký vzdech;
v dumě žalné k chatě dálné
letí touhy na křídlech.
Tamo v jizbě smutno, pusto,
nad kolébkou péčí roj;
žena vzdychá; nevysychá
v oku věrném slzí zdroj.
A muž, otec v noci svaté,
kdy zpěv míru s nebes vál,
v cizí dálce letí k válce – –
Marný vzdech! Dál, koni, dál!