Takto slávou, blahobytem opičí stát rozkvétal; však stín jakýs mnohdy čelem Hanumanu přeletal –
bylť mu těsným prales hluchý, kde jen papouš slaboduchý v posměch opům štěbetal. Ach! co platno, že zde máme
všechno jako u lidí, – vzdychal – když tu pokročilost lidské oko nevidí a když tvůrce toho všeho
obdiv světa vzdělaného po zásluze neklidí! Na sněm valný svolal opy a tak řečnil s prestolu:
Nebe přálo, že jsem dostál vznešenému úkolu, že mou snahou opů plémě k lidské výši vzneslo témě
k věd a uměn vrcholu. Však je třeba zjevit lidem, že již nejsme divocí; třeba čestné místo v radě
národů si vymoci; nutno též dle státních řádů, by mou opí říš a vládu stvrdil souhlas velmocí.
Protož odhodlán jsem pevně pro národa oslavu podniknouti do Evropy velkolepou výpravu,
zjevit žasnoucímu světu v plném vzdělanosti květu opičí svou državu. Pouť ta přinese nám velký
prospěch v každé příčině: Vzdělanosť tam pochytíme v každém jemném odstíně. Naučíme se tam hravě
beafsteak krájeti tak právě, jak se krájí v Londýně. V Babylonu na Sekvaně, ohnisku vší osvěty
prostudujem’ polosvěta vrtochy a zálety, zřídíme si roucha přesná, neb náš oděv – duma děsná! –
z mody vyšel před lety. Ale prospěch nejvzácnější v Berlíně nám vyklíčí: Odtud vezmu důstojníky,
již mé vojsko vycvičí, že pak ve zbrani svět celý čeliti se neosmělí armádě mé opičí.
A pak – již mi teskno věru na prestolu sedět sám, srdce toužebné mě pudí v manželského štěstí chrám:
rozhlednu se u všech dvorů, ve princezen jasném sboru sličnou choť si vyhledám. Budu vítán od mocnářů,
ku přehlídkám vojska brán a pluk mnohý po Evropě mojím jmenem bude zván; v novinách se bude čísti,
co kde ráčil pít a jísti královský host Hanuman. Vždyť tam pocty skvělé získal veleby mé pouhý stín,
zavítavší do Evropy polobarbar Nasr-ed-Din; sloupce plníval všech listů každý z jeho amethystů,
každý bídný almandin. Komonstvo mé teprv zbudí všeho světa úžasy – Již se strojte! Každý vezmi
nejdražší své okrasy, cestovní též úbor řádný – zvláště nezapomeň žádný kartáček mi na vlasy!
Cookies on Poetry Cove