Toť už jiné! Tvoje noty
líp nám zvoní do roboty. –
Ptám se, bratři, kdo ty meze
jakými táh’ právy?
lánů sta pro pány, kněze,
nám ni hrstku trávy?
A proč rukou mozolnatou
lopotím se v poli,
z něhož jiný žeň si zlatou
vozí do stodoly?
Vždyť on královským ti platem
každý mozol zlatí!
Baže! Kdo z nás hodí kosou,
věru málo ztratí.
Spíš tou kosou – –
Ticho, konec!
Už nás práce volá.
Před polednem až tam k dubu
ať je lícha holá!
Pak nám schladí horká čela
větev rozložitá,
kde už z jitra jakýs lenoch
– hleďte! – lelky chytá.