Mrtvý kraj se oživuje náhle,
prachu kotouče se zdvihly všude,
zachvělo se listí vedrem zpráhlé – –
„Pane sousede, zlé dnes to bude!“
Mrak ohromný se vrší nad obzor
v šeř, černo hluboké tam v dáli hříže
kraj rozlehlý a vzdušné modro hor
a střelhbitě se valí výš a blíže,
hnán vichřicí, jež z plné dechla síly,
že vršky topolů se řadou chýlí
a vše se chvěje, zmítá, třese, láme –
„Hle, pane sousede, již zde to máme!“
I spěcháme se ukrýt ve svá hnízda
a zavíráme okna vichřici,
jež krovem praštícím již vztekle hvízdá.
Tma naplňuje celou světnici,
leč náhlý zákmit v sinou zář ji ztopil
tak pronikavou, že jsem víčka sklopil
a v tom již třeskla ohlušivá rána.