Pěkně sekat z rána,
hned jak sejde rosa:
v ruce ještě čerstvé
letí pírkem kosa.
K tomu vyhrávají
skřivanové shora
krásněji než hudba
královského dvora.
Dobře se nám seče –
ale škoda, braši,
že ty naše kosy
nežnou pšenku naši.
Požehnané lány
vůkol přeširoko,
dvory, sady, luka,
kam až sahá oko,
i les, který v dáli
kraj náš vroubí temně –
všechno pánům patří,
nám ni hrstka země.
Naše v širém světě
jsou ty kosy pouze
a ty zdravé svaly,
k tomu s bídou nouze.