Ještě vidím jeho postať
štíhlou, pružnou, údů směrných,
v těsných, modrých nohavicích
s cifrováním šňůrek černých,
v kordulce, jež pestrou nití,
zlatem, stříbrem jen se třpytí,
v košili napouchlých, řásných,
sněhobílých rukávů –
ještě v duchu v tance ruchu
stíhám švarnou postavu.
Ač mu hlavu, na níž bují
havraní vlas kučeravý,
kryje šikmo nasazený
pouze klobouk, nízký, tmavý,
jemuž zdobou kvítí pouhé
a kohoutí péro dlouhé,
laciné jen ze skla trety,
zlato, stříbro kočičí –
přec ji níže nežli kníže
pod korunou netyčí.