Pouť trudnou polských pěvců králi
zde vytknut jařmitele kyn,
však mocí touž sem honěn v dáli
též Rusi nejvzácnější syn:
Kdys kibitku zde jinou zřela
v jih letět Dněstru rovina,
když do žhavého líbal čela
van stepi psance – Puškina.
Tak v pustinách, kde mnohé věky
hřměl bratrského boje řev,
kde ruměnila step i řeky
kdys kozácká a lešská krev,
tlak stejný jedné kruté ruky,
týchž násilnických důtek šleh
vás, oněch dravých bojců vnuky,
ve stejných sblížil okovech.
A k stejnému vás vedla cíli
v těch temnotách dum velkých zář,
a když pak, plni jaré síly,
jste setkali se tváří v tvář,
dva zraky stejnou dumou blýskly,
dva objali se duchové,
a bratrsky své ruce stiskli
dob lepších, volných věštcové.