Lidé žijí mezi námi,
kteří, v ruce lak a brus,
všechno brousí, natírají
na svůj vlastní ráz a vkus,
po své hlavě vyhlašují
ostatním své zákony,
ve dne v noci leští staré,
robí nové šablony.
Chtějí, aby jejich okem
každý hleděl na ten svět,
aby jejich slovem jevil
ducha vzlet a srdce vznět;
zatracují, ostřihují
jako škodné výhony
vše, co není upraveno
podle jejich šablony.
Odsuzují bez milosti
vše, čím vane volný duch,
pravdu třeba nejjasnější,
nejplodnější práce ruch;
láska k lidu nejryzejší
není prosta úhony,
vymkne-li se z jejich vetché
vlastenecké šablony.
Ale vím, že mnozí se mnou
cítí v prsou tuhý vzdor
proti jařmu cizí zvůle,
mentorům všem na úkor,
kteří všechny žití květy
nutí v nudné záhony –
Jest nás dosti, jimž se z duše
hnusí všechny šablony.
Ty ať slouží tomu davu,
jemuž cílem péčí všech,
aby měřil podle jiných
každý krok a hles a vzdech,
aby natřel svoje žití
podle cizí patrony,
ani vláskem nevybočil
z ošumělé šablony.
Nám je vlastní rozum pánem,
naším rádcem vlastní cit,
vlastní svědomí nám soudcem,
vlastní cestou chceme jít,
tady v čele a zde v srdci
máme vlastní zákony,
nedáme se nikým vtěsnat
do lecjaké šablony.