Však ptáte se, co konal pěvec sirý? On, oplakav uletlou nebes děvu, spjal opět rohy porouchané lýry a struny napjal k nadšenému zpěvu.
Leč, běda! Jaké divosměšné zvuky z nich skříply, zařinčely tknutím ruky? To znělo pitvorná jak tonů fraška, jak chřestot rolniček na kukli šaška,
smích trpký, puklic rozpustilý třaskot a jako vzduchem pádných důtek praskot. Ach! marně rovná oblouk, sponu krátí a struny ladí – nikdy nenavrátí
tu božskou hudbu minulého času, ten souzvuk velebných a libých hlasů! Pln hoře básník dlouho těkal v dáli, na lidi zanevřev, šum borů hledal,
vzdech marný opáčely pusté skály, když toužně náruč ku blankytu zvedal. Však po čase v ruch života se vrátil a když se rozhlédl v tom pustém reji,
ve smíchu hořkém divnou lýru schvátil: „V ten mumraj příhodně tvé struny znějí!“ I vytepal z nich hudbu drsných hlasů jak roje šotků pitvorných a ďasů,
jež rozletly se s divým skřekem, smíchem, dav obsypaly deštěm ran a štilců, líc nalíčenou drhly ostrým víchem a rvaly masky s tváře potměšilců,
lež na všech stranách kopřivami žehly a mnohdy v maso skorpionem šlehly. Hle, jakýs blázen! Volají tu mnozí a jiní poutem zpěvákovi hrozí,
a smíšky baví písně fraškovité; však vlastenecký čilý nakladatel ty verše nové získal za pakatel a přidav spousty kreseb, čistě ryté
(neb u čtenářů našich každý brkne, kdo chce je krmit pouhou péra prací a literatura se záhy scvrkne na bledý rámec skvostných illustrací),
spis doporučil ve prospektu chlubném, po vlastech zarachotil reklam bubnem a na dračku šla, z ruky v ruku letla ta perná satirická na lež metla,
nad ranní kávou hltali ji lháři a slzy smíchu splývaly jim s tváří...
Cookies on Poetry Cove