Nuž, dále nech nás poutí trudnou jíti,
na kterou měsíc lhář nám vhodně svítí.
Zář jeho klamná samotna již vládne
nad městem setmělým a spící nivou,
tká stříbro falešné a krásu lživou,
kde vidíš chudou zeď a bláto za dne.
Jak lidská společnosť! I ona vine
lži třpytnou roušku na své stránky stinné:
Co nízkých pudů, vášní, mravních kalů
se kryje za šlechetných citů jmény
a maskami, jež svůdně vyfintěny
nejčistším leskem svatých idealů;
vznět pro víru a pravdu, pro svobodu,
cit práva, dobro, láska k vlasti, rodu –
vše pouhým zbožím pro zchytralé kupce,
ze všeho pro lid věřící a hlupce
dav šejdířů si robí duté modly,
v nichž pletichy své předou sobci podlí!
Tvář věku našeho lež hyzdí mnohá.
Leč v jednom útěcha: že pevně k předu
po dráze lidskosti jde jeho noha,
že blízka již se objevuje hledu
zář nezkalená ryzí humanity –
Nuž, nahledněme v její slibné třpyty!